MiG-21SMT
1:48 SCALE PLASTIC KIT
SOVIET SUPERSONIC FIGHTER
8233
eduard
intro
The MiG-21 was one of a long list of Mikoyan-Gurevich products to be integrated into the armed forces of the Soviet Union, the Warsaw Pact,
and allied client states. Its predecessors included such notable types as the MiG-15, MiG-17 and the supersonic MiG-19.
The roots of this project reach back to the first half of the fifties. In 1954, the Ye-1 project came to an end, and was quickly picked up by the Ye-
2. Both had a swept wing. The first machine to feature the delta wing was the Ye-4, which first took to the air on June 16th, 1955. It was also
demonstrated a year later at the Moscow airfield Tushino.
The first of the new line to enter production was the MiG-21F, which together with the MiG-21P and F-13 represented the first generation
of the MiG-21, and was in production through the end of the fifties and the beginning of the sixties. Subsequent versions included the PF, FL,
PFM, R, etc, the production of which peaked at the end of the sixties. The third generation started production in 1968, which included such
versions as M, SM, MF, SMT, bis among others.
Simultaneously, two-seat training versions were also produced designated MiG-21U, UM and US. Production of the MiG-21 ended in 1985,
and was put into service with some fifty nations.
Over the course of the cold war, the opponents of the MiG-21 included the likes of the Northrop F-5 Freedom Fighter and the Dassault
Mirage III. NATO assigned it the reporting name ‘Fishbed’. It became the most produced supersonic fighter in terms of quantity. The new
machines came off Soviet production lines in Moscow, Gorky and Tbilisi. The MiG-21F-13 was also built under license in Czechoslovakia and
the MiG-21FL, M and bis in India by Hindustan Aeronautics Ltd. The Soviet Union produced 10, 645 examples of all versions, 194 were built
in Czechoslovakia and 657 in India. Outside of the Soviet Union, the type flew with a long list of nations on all continents with the exception of
Australia. The MiG-21 participated in combat in Vietnam, the Indo-Pakistan wars, the Cuban participation in Angola and in the Arab world’s
attempt to eliminate Israel. Thanks to the high volume of use, the highest number of aces produced on the type was in Vietnam. The top of the
ladder is occupied by Nguyen Van Coc with nine kills.
The type serving as a fighter-bomber served with the Soviet Union and other nations of the Warsaw Pact into the eighties, when it began
to be displaced by the MiG-29 Fulcrum.
This kit allows you to build foremost a model of the MiG-21MT or SMT. In factory documentation, the types are identified as Izdelye 50 for
SMT and Izdelye 96B for MT.They were powered by the Tumansky R-13F-300 with afterburning and carried the Saphir-21/RP-22SM radar. The
armament was composed of the GS-23-2L 23mm cannon with 200 rounds. The underwing pylons could carry a combination of FAB bombs
up to 500kg in size, UB-16-57 or UB-32A rocket pods, and R-3S, R-3R or S-24 missiles. NATO assigned the MiG-21MT / SMT the codename
‘Fishbed K’.
MiG-21 byl další konstrukcí kanceláøe Mikojan-Gurjeviè, která se zaøadila do výzbroje Sovìtského svazu, zemí Varšavské smlouvy
a dalších ozbrojených sil. Jeho pøedchùdci byly tak významné typy jako MiG-15, MiG-17 èi nadzvukový MiG-19.
Koøeny vývoje letounu sahají do první poloviny 50. let minulého století. V roce 1954 byl dokonèen projekt Je-1, velmi rychle nahrazený
druhým prototypem Je-2. Oba mìly šípové køídlo. Prvním strojem s delta køídlem byl prototyp Je-4, který se do vzduchu dostal poprvé 16.
èervna 1955. Pøedstavil se také na letecké pøehlídce, která se konala o rok pozdìji na moskevském letišti Tušino.
Jako první se do sériové výroby dostala verze MiG-21F, která spoleènì s MiG-21P a MiG-21F-13 reprezentovala první generaci tohoto typu,
vyrábìnou na pøelomu 50. a 60. let minulého století. Následovaly další, pokroèilejší verze – PF, FL, PFM, R atd. , jejichž produkce vyvrcholila
v druhé polovinì 60. let. Od roku 1968 probíhala výroba tøetí generace, která zahrnovala napøíklad verze M, SM, MF, SMT, bis a další.
Soubìžnì se stavìly také dvoumístné cvièné jednadvacítky MiG-21U, UM a US.
Výroba MiGù-21 skonèila v roce 1985 a do výzbroje je zaøadilo okolo 50 zemí svìta.
MiG-21 mìl bìhem studené války své protìjšky v typech Northrop F-5 Freedom Fighter èi Dassault Mirage III. Vojska NATO dalo typu
kódové oznaèení Fishbed. Stal se v nejvìtších poètech vyrábìným nadzvukovým letounem. Nové stroje v Sovìtském svazu sjíždìly
z továrních linek v Moskvì, Gorkém a Tbilisi. V licenci se stavìla verze MiG-21F-13 v Èeskoslovensku a MiG-21FL, M a bis v Indii u Hindustan
Aeronautics Ltd. V Sovìtském svazu vzniklo 10 645 exempláøù všech verzí, v Èeskoslovensku 194 kusù a v Indii 657 strojù.
Kromì ozbrojených sil Sovìtského svazu létal s øadì zemí, s výjimkou Austrálie na všech kontinetech. Zúèastnil se øady váleèných
konfliktù, vèetnì války ve Vietnamu, indicko-pákistánských potyèek, kubánského tažení v Angole èi arabské snahy o znièení Izraele. Díky
nejvìtšímu zapojení do bojových akcí se nejvìtší poèet stíhacích es zrodil ve Vietnamu. Na èele žebøíèku stojí Nguyen Van Coc s devíti sestøely.
V roli pøepadového stíhacího letounu sloužily MiGy-21 v Sovìtském svazu a dalších zemích Varšavské smlouvy až do 80. let, kdy jej jako
plnohodnotná náhrada zaèaly z prvoliniové služby vytlaèovat nové MiGy-29 Fulcrum.
Z této stavebnice si mùžete postavit modely letounù MiG-21MT a SMT. V tovární dokumentaci figurují pod oznaèením Izdìlje 50 pro SMT
a Izdìlje 96B pro MT. Pohánìl je motor Tumanskij R-13F-300 s pøídavným spalováním a nesly radar Safir-21/RP-22SM. Výzbroj tvoøil
dvouhlavòový kanon GŠ-23-2L ráže 23 mm se zásobou 200 ran. Na závìsníky bylo možné podvìsit kombinaci pum FAB až do ráže 500 kg,
raketnic UB-16-57, UB-32Aa raket R-3S, R-3R èi S-24. V kódu NATO nesly MiGy-21MT a SMToznaèení Fishbed K.
úvodem
