ÚVODEM
MiG-21 byl další konstrukcí kanceláře Mikojan-Gurjevič, která se zařadila
do výzbroje Sovětského svazu, zemí Varšavské smlouvy a dalších ozbrojených sil.
Jeho předchůdci byly tak významné typy jako MiG-15, MiG-17 či nadzvukový
MiG-19. Kořeny vývoje letounu sahají do první poloviny 50. let minulého století.
V roce 1954 byl dokončen projekt Je-1, velmi rychle nahrazený druhým prototypem
Je-2. Oba měly šípové křídlo. Prvním strojem s delta křídlem byl prototyp Je-4, který
se do vzduchu dostal poprvé 16. června 1955. Představil se také na letecké
přehlídce, která se konala o rok později na moskevském letišti Tušino. Jako první se
do sériové výroby dostala verze MiG-21F, která společně s MiG-21P a MiG-21F-13
reprezentovala první generaci tohoto typu, vyráběnou na přelomu 50. a 60. let
minulého století. Následovaly další, pokročilejší verze – PF, FL, PFM, R, jejichž
produkce vyvrcholila ve druhé polovině 60. let. Od roku 1968 probíhala výroba třetí
generace, která zahrnovala například verze M, SM, MF, SMT, bis a další. Souběžně
se stavěly také dvoumístné cvičné jednadvacítky MiG-21U, UM a US. Výroba MiGů-
21 skončila v roce 1985 a do výzbroje je zařadilo okolo 50 zemí světa. MiG-21 měl
během studené války své protějšky v typech Northrop F-5 Freedom Fighter
či Dassault Mirage III. Vojska NATO dalo typu kódové označení Fishbed. Stal
se v největších počtech vyráběným nadzvukovým letounem. Nové stroje
v Sovětském svazu sjížděly z továrních linek v Moskvě, Gorkém a Tbilisi. V licenci se
stavěla verze MiG-21F-13 v Československu a MiG-21FL, M a bis v Indii u Hindustan
Aeronautics Ltd. V Sovětském svazu vzniklo 10 645 exemplářů všech verzí,
v Československu 194 kusů a v Indii 657 strojů. Kromě ozbrojených sil Sovětského
svazu létal s řadě zemí, s výjimkou Austrálie na všech kontinentech. Zúčastnil se řady
válečných konfliktů, včetně války ve Vietnamu, indicko-pákistánských potyček,
kubánského tažení v Angole či arabské snahy o zničení Izraele. Díky největšímu
zapojení do bojových akcí se největší počet stíhacích es zrodil ve Vietnamu. Na čele
žebříčku stojí Nguyen Van Coc s devíti sestřely. V roli přepadového stíhacího letounu
sloužily MiGy-21 v Sovětském svazu a dalších zemích Varšavské smlouvy
až do 80. let, kdy je jako plnohodnotná náhrada začaly z prvoliniové služby vytlačovat
nové MiGy-29.
Z této stavebnice si můžete postavit MiG-21PFM. V tovární dokumentaci je tato
verze označena Izdělje 94A pro exportní stroje a Izdělje 94 pro letouny určené pro
sovětské ozbrojené síly. Vznikl výraznou modernizací typu MiG-21PF a byl s ním
paralelně vyráběn od roku 1963 pro sovětskou PVOS v závodě v Gorkém. Od roku
1966 byl vyráběn pro export závodem v Moskvě. Začátkem roku 1968 je nahrazen
mírně vylepšenou variantou, která mohla mít pod trupem zavěšené kanónové
pouzdro GP-9 s dvouhlavňovým kanonem GŠ-23 ráže 23 mm se zásobou 200 ran
nebo atomovou bombu. Někteří uživatelé rozlišují obě varianty označením
MiG-21SPS a MiG-21SPS-K, ale u většiny jsou obě varianty označeny jen jako
MiG-21PFM. Produkce MiGu-21PFM byla ukončena v roce 1968. Poháněl jej motor
Tumanskij R-11F2-300. Podvěsnou výzbroj tvořily rakety RS-2US nebo R-3S popř.
raketové bloky UB-16-57, protizemní neřízené rakety S-24 a pumy do 500 kg. V kódu
NATO nesly stroje označení Fishbed F.
7454
1/72
MiG-21PFM
7454 - NAV1
